Důležitá data v historii letiště

Ve 30.letech 20.století existovala v Náchodě skupina nadšenců organizovaných v MLL (Masarykova letecká liga). Vybudovali si malý hangár na svahu pod vrchem Dobrošov a získali od MLL cvičný kluzák Zlín 5, na kterém prováděli skoky a krátké lety na svahu. O této činnosti nejsou dochovány žádné záznamy nebo dokumenty, jen ústní sdělení pamětníků, kteří tuto činnost občas pozorovali.

 1945  Dva podnikaví lidé Ota Bergman a Slávek Jirka si pronajali na mírně vyvýšené ploše poblíž obce Vysokov u Náchoda pozemek od statkáře pana Feygla. Na tomto pozemku spolu s několika dalšími zájemci o létání vybudovali malý hangár o rozměrech 12 x 12 m a získali od nově vzniklé organisace DOSLET (Dobrovolný svaz lidového letectví) postupně letoun Piper, cvičný kluzák „Honza“ a pokračovací kluzák GB II b, dále motorový naviják typu Stratílek a další předměty pro leteckou činnost. Poměrně rychle se rozběhl výcvik i praktické létání a od Dosletu byl získán další kluzák čs. výroby „Krajánek“. Tak vzniklo letiště Vysokov.

1948 Aeroklub založil Sláva Jirek spolu s pány Cimlerem, Sládkem a Sedláčkem. Pozemky vlastnil pan Feigl, který je věnoval pro stavbu starého hangáru (dnes je tam     modelářská plocha). Prvním letadlem klubu byl Piper L-4. Letoun byl získán od podobné organizace jako byla UNRA. Pocházel z velké zásilky těchto letadel do Československa.

22.dubna 1949 přistál na Vysokově letoun Si 204, dvoumotorový německý lehký bombardovací a průzkumný letoun, zvaný Siebel, po válce používaný čs. armádou jako cvičný, pilotovaný kpt. Jaroslavem Nýčem, který patřil mezi tzv. západní letce. Do letounu nastoupili na Vysokově další bývalí příslušníci Royal Air Force a spolu s nimi nastoupili do Sieblu také jejich rodinní příslušníci. Přetížený letoun šťastně odstartoval a doletěl v pořádku na letiště Manston v Anglii. Stroj byl pak vrácen zpět do Československa. Provoz na letišti Vysokov byl po úletu Siebla zastaven. Po velkém úsilí pánů Bergmana, Jirky a dalších, včetně představitelů n. p. Rubena Náchod bylo v roce 1950 létání opět povoleno.

1949-1950  Podnik Rubena financoval mzdy strážných. Na letiště začali přicházet noví mladí členové a zahájili teoretickou průpravu. Někteří v poměrně krátké době absolvovali výcvik a dosáhli kvalifikace instruktorů. Aeroklub v této době měl asi 80 členů. Prováděl se základní motorový a plachtařský výcvik a pokračovací výcvik plachtařský. Přišly první plachtařské úspěchy vč. přeletu 300 km.  Klub měl přidělena tato letadla ŠK-38 3ks, Z-22 Junák 1 ks, Bucker 106 1 ks, Sokol 1ks, C-104 1ks, Šohaj 3ks, Pionýr 2ks, Krajánek 2ks, Šohaj v úpravě pro létání akrobacie 1ks, naviják Herkules 1ks. V této době měl aeroklub 90 členů. Major Křemenák – krajský náčelník (pod nějž spadal AK Vysokov)/ velmi chválil činnost aeroklubu, protože v té době z klubu odešli tři piloti do armády. Jedním z nich byl i Jarda Ňemec, který zde začal svou leteckou kariéru. V tomto roce se stala jediná smrtelná havárie na letišti Vysokov. Účastníky byli Josef Polák a  pilot Sedláček, který nehodu nepřežil. Při startu za spodní závěs (zřejmě na navijáku) s větroněm Krajánek pilot nezvládl řízení, zhruba ve výšce třiceti metrů přešel větroň do vývrtky s následným nárazem do země.

1952-1953 Organizace DOSLET přešla pod nově zřízenou organisaci SVAZARM. V této době byly letišti přiděleny letouny C 104, C 106, Sokol a Z 22. Z kluzáků pak VT 25 a 125 Šohaj, později též Kmotr. Bylo nutno řešit umístění letadel a tak byla zahájena stavba nového hangáru, včetně přilehlé garáže a letouny do něj byly přemístěny. Původní hangár 12x12 m byl pak zbourán. Nový hangár slouží dodnes.

1953 Podnik Rubena nemohl dále platit strážné. Motorové letouny byly proto přestěhovány do Nového Města nad Metují a letiště Vysokov fungovalo nadále jako navijáková stanice. Vlečné letouny byly z Nového Města půjčovány. Za zmínku jistě stojí získání letounu PO 2 Kukuruznik, který byl jako neschopný letu (závada na motoru) odstaven v Liberci.

1954  Náčelníkem se stal Zdeněk Syrovátko. Podnik Rubena dodal aeroklubu boudu 10x10metrů. Její základ dodnes slouží jako letecký klub "U Vrtule". Také se začal budovat zděný hangár (dnešní spodní hangár). T. Doubek pomohl sehnat plány pro stavbu letiště (celého areálu) a stavební plány hangáru. Stavba hangáru začala bez jakéhokoli povolení.

1955  Členové klubu ručně vykopali základy hangáru. Pan Syrovátko sehnal betonáře, krajský úřad poskytl v rámci akce „Z“ několik tisíc cihel, cement a veškerý nutný materiál. Stavba hangáru trvala tři roky a v roce 1958 byl dokončen.  Povolení na stavbu hangáru přišlo až po úplném zrušení letiště.

1956-1957  Pilot Šrámek se úspěšně pokusil emigrovat do Rakouska. Svůj úlet provedl ve větroni Šohaj a to po aerovlekovém startu přeletem delším než 300km. Po tomto úletu bylo velké vyšetřování StB a případ také řešil major Křemenák. Tento úlet neměl zásadní vliv na další vývoj aeroklubu. Po zrušení nočního střežení se musela motorová letadla přelétat na noc do Nového Města. S Novoměstským aeroklubem byla dobrá spolupráce včetně vzájemného půjčování letadel. Mechanikem v Novém Městě byl Václav Špitalský a veškerý provoz v té době bohatě platil Svazarm.

1960  Na podzim tohoto roku bylo letište Vysokov definitivně uzavřeno na 30 let. Jako rozloučení s letištěm se v průběhu několika slunečních dnu na podzim z letiště létaly vyhlídkové lety s Čápem, který ve vleku tahal šohaje, přestože to již v této době bylo zakázáno.

1990 

Novodobá historie letiště začíná v devadesátých letech. Podnět k tomu dal v roce 1990 Emil Slíva, který  při setkání se Zdeňkem Syrovátkem pronesl památnou větu: „Ty vole, proč ještě nelítáte?“ A byl to po tolika letech opět Zdeněk Syrovátko, který se starou partou – Františkem Hourou, Josefem Celbou, Posterem a dalšími, obnovil na Vysokovském kopci létání pro radost.

Jako první se na letišti objevila rogala, ale zanedlouho se zde také objevil společný klubový letoun Kolibřík. Po několika naštěstí menších havárijích, na kterých se spolupodílely kromě výkonů pilota i špatné letové vlastnosti Kolibříka, byl od pana Máry pořízen trup letounu Apollo. K tomuto trupu byla použita křídla z Kolibříka a pro takto vzniklý cvičný stroj se vžil název „Žluťák“. Tento stroj má velmi pestrou minulost a na okolních letištích si ho všichni pamatují (dnes už snad můžeme přiznat) jako letadlo s krumpáčem na oscase. Z pomůcky při záletu se totiž stalo dlouhodobé provizorium, které ho proslavilo po okolí. Tomuto stroji také vděčí většína současných pilotů za své průkazy. Před časem si jej odkoupila skupinka členů aeroklubu a provedli na něm celkovou opravu včetně zátěžové zkoušky. Díky jejich snaze „Žluťák“ opět létá, i když bez krumpáče již zdaleka nebudí takovou pozornost.

1993 Byl ustaven nový Aeroklub, občanské sdružení. Protože areál letiště nevyhovuje současným kriteriím kladeným na veřejné nebo neveřejné vnitrostátní letiště, má zařazení jako „plocha pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení (SLZ), jinými slovy letiště pro ultralehké letouny s možností přistání a vzletu pro „polní stroje“ jako např. L 60, AN 2 a jiné.

1998 byl dostaven nový hangár, což umožnilo zvýšit počet letadel aeroklubu a areál letiště se také rozrostl o dvě řady mobilních „buněk“, které si jejich majitelé průběžně šlechtí. Letiště má dvě vzletové a přistávací dráhy, v areálu je sezónně provozován karásný letecký klub s občerstvením - U vrtule.

2007 Na letišti je provozováno bezmála dvacet soukromých SLZ nejrůznějších typů od rogal, Stratona, přes Pegase, S-Winga, Twina a Minitwina, Condora, Tuláka, Apolla až po Stinga.
V tomto roce vznikla myšlenka pořádát letecký den současně s ukázkou různé neletecké techniky, strojů, historických vozidel, motocyklů a dalších technických zajímavostí a tak se zrodil Vysokovský kopec techniky, ale to už není historie...

TOPlist